Blog

Všechno co mě štve?

16. března 2017 v 19:47 | Marka
Před nedávnem jsem se snažila přijít na to, jak si opět získat nadhled, protože ze všech stran jen slýchám, jak moc vše vidím černě. Vždyť černá je sexy, ne? A ačkoliv mě samotnou to rozčiluje, že mi to někdo pořád říká, tak musím uznat, že v některých chvílích jsem pořádný depkař s melancholickou náladou po kapsách a negativními laserovými ukazovátky. Asi bych to tolik neřešila, kdyby to neovlivňovalo mě a moje přátele, známé nebo i vztah. Rozhodla jsem se proto udělat rubriku "Co mě štve?". Jasně, lidi neradi čtou články, kde si člověk pouze stěžuje, ale domnívala jsem se, že když odkloním svoje myšlenky sem, tak je nebudu muset ventilovat v reálném životě tak moc. A závěr?
Nepomohlo to. Nebyla jsem schopná vymyslet ani jediný článek a to mě štve. Cítím se ve svým světě a životě ztracená, jakoby všechno přestalo přes noc (před nějakými měsíci) dávat smysl. Možná je to jen období a možná je to jen nějaký přelud, který sama vyhledávám, ale říct, že jsem šťastná, to taky nemůžu...
Rubriku jsem nechala na časy, kdy budu mít hlavu plnou neustálými dohady a násery z okolního světa. Musím říct, že ze školy teď v poslední době chodím znechucená docela často. Možná, že články do rubriky "Co mě štve?" nakonec začnu psát - třeba i pouhou formou seznamu. Něco jako seznam, co jste všechno snědly za celý den. U mě to bude podobně dlouhé, ale myslím, že mnohem víc záživnější.
Po tom, co jsem se ve zkratce takhle vypsala, musím říct že mi je líp. V poslední době jsem toho sem moc nenapsala, protože nebyly nápady a ani chuť. Začínám mít pocit, že až když toho začne být na mě moc ve škole, spouští se ve mně kreativní myšlení.

Úvodem

8. prosince 2016 v 20:50 | Marka
Blogeři a blogerky v dnešní době píší úvody různými styly - nebo je nepíší vůbec. Většinou se představí - originálně či neoriginálně - a řeknou o blogu spoustu věcí. V úvodním článku padne hodně slibů a já nechci být takovým dalším příkladem. Mám ale nepěkný pocit, že se tomu svým způsobem nevyhnu.
Ale především bych chtěla tento článek věnovět blogu, něco málo na sebe řeknu, ale otevřejnější nejspíše budu až v dalších článcích.

Chci vám říct, že toto není můj první ani poslední blog. Občas vám to bude připadat, jako bych byla nováček, ovšem nějakou dobu už se na blogu moc nepohybuji - maximálně ve svém malém koutku, a proto mi odpusťte hloupé dotazy na očividné věci.
Co ode mě můžete čekat? Vždy si dám strašně velký cíl, že blog nebudu zanedbávat. Stejně to tak zatím vždy dopadlo. Nyní jsem na blog přišla s jiným cílem. Chci se někde vypovídat, psát svoje zážitky, které stojí za to a chci se rozepsat. Doufám, že zveřejnění mého života, ačkoliv ne do detailu, mě rozepíše - a to nejen o životě, ale i fikce. Ráda píšu, jen teď je to s tím psaním na draka. Chci vám to blíže vysvětlit v dalším článku, kde se budu snažit rozepsat a vzejde z toho stejně jen ubohý krátký článek.
Další věc, co ode mě můžete čekat je, že budu upřímná. Ne na oko, ale 100%. Možná je to klišé, které mnozí z nás poruší při první příležitosti, ale já to neberu jako prostý slib, ale žiju tím. Jestli je něco moje životní přesvědčení, tak právě to. Ovládá mě krutá pravda i v situacích, kdy by jiní volili sladkou lež. Avšak nemůžu říct, že bych nebyla diplomat.
A když už jsem u toho. Nikdy jsem nepochopila deníčkovské blogy a teď jdu jeden psát. Divné jak se lidi mění, že? Každopádně nemyslím si, že by mě to nebavilo. Docela se na to těším, ale nechci nikomu cpát moje životní tragédie nebo komedie. Budu se snažit nabídnout všem o každého něco, aby tu byl velký rozptyl témat. V neposlední řadě se chci stát kreativnější a vymýšlet zajimavější témata.

Těším se na spolupráci, diskuze a interakce s vámi. Ráda bych od vás slyšela, jak na vás působím, protože většinou jsem měla pocit z mého psaní, že se chovám strašně dětinsky, v lepším případě bezstarostně a nelíbilo se mi to, jak byly články napsané.
 
 

Reklama
Reklama