Literární snílek

21. února 2017 v 17:32 | Marka |  Psaní - můj pohled
Od malička jsem byla snílek. Změnila jsem se hodně, poslední dobou nejsem takový optimista. Moje iluze se rozplynuly, prostě svět není růžový. Hodně lidí mě zklamalo. Ne, že bych měla špatný odhad na lidi, ale snažila jsem se v nich vidět to nejlepší a oni mě v tu chvíli, kdy jsem tomu začala věřit, přesvědčili, že nejsou o nic lepší, než byl můj první odhad. Vidím spoustu melancholie, bezpráví (krom železniční zastávky na cestě do Ústí nad Orlicí z Chocně osobákem) a smutku. Inspirují mě lidé, kteří zvládají spoustu těžkých životních situací, které se zdají nezvladatelné - alespoň pro mě. A to je jediné, co mi připadá poslední dobou hodně pozitvní. Lidé, co rozdávají naději a lásku jsou pro mě strašně velké a odvážné duše.
Uklidňuje mě nejvíc hudba, která mi dodává pocit, že jsem na živu. Jelikož nejsem schopná se naučit na cokoliv hrát, protože jsem prostě mimo (Pět let jsem hrála na housle a nebyla jsem kdovíjaká virtuózka. Ale během let jsem zjistila, že bych chtěla hrát na kytaru, což nejsem schopná se naučit. Alespoň ne sama.), tak mám jiný sny. Zpívat neumím, možná, že kdybych měla nějakého učitele či učitelku, tak bych se to naučila. Ovšem krom toho, že žiju jako konzument hudby, tak žiju jako autor a zároveň i čtenář literárních děl - od knih, novel až po povídky. Hodně tím žiju, ovšem v poslední době nejsem schopná cokoliv číst. Můj sen, co se týče knih, který bych si chtěla prožít, je:
  • Vrátit se ke čtení a číst hory knih.
  • Psát povídky.
  • Psychologickou analýzu postav vypracovat na takovou úroveň, aby člověk měl pocit, že hlavní postavu zná, jakoby se s ním skutečně seznámil. možná by mi pomohlo si přečíst něco málo od velkých spisovatelů z dob minulých, kteří jsou tím pověstní.
  • Napsat knihu/knihy (Vím, že je to otřepané, ale můj sen to je už od útlého věku. Píšu zhruba už od osmi let. Ale jsem strašně přelétavá a málo co dopíšu. Když už píšu něco dlouho, klesá tomu kvalita a to nechci. Chci odvádět svou práci naplno a to mě paradoxně zdržuje.)
  • Napsat dobrý monolog - klidně i vnitřní. Všimla jsem si, že nikde se dnes už nepíše, takže mi to přijde jako škoda. Musím si ale nejdřív nějaký přečíst.
  • Taky bych ráda někdy napsala nějaký scénář nebo divadelní hru, protože by mě lákalo i něco natočit, ale to je už tak velká utopie, že nad ní ani nepřemýšlím. To spíš se často vracím v myšlenkách k mé dráze spisovatelky.
A co láká vás? Jaký je váš pohled na sny, svět a váš život?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Talaniel Talaniel | Web | 22. února 2017 v 6:37 | Reagovat

No, o psaní vím jen to, že na ně nemám buňky :-) Ale mohu něco k té hudbě: pokud máš za sebou několik let houslí, tak nemůžeš podle mě být úplné dřevo a vidím velkou naději naučit se aspoň pro své potřeby dostatečně dobře hrát i na kytaru. A to samé zpěv - pro své potřeby se to dá naučit. Obojí je práce s tělem a se svaly, takže cvičením lze dosáhnout slušných výsledků - ale bez toho cvičení to samozřejmě nepůjde :-)

V obou případech ale s Tebou souhlasím, že to chce od někoho dostat alespoň nějaký základ. V případě zpěvu mi celkem stačilo pár článků a videí o zpěvu, ale tu kytaru to chce, aby se někdo podíval, jak ji držíš, a řekl, co s rukama. Ono když na začátku chytneš zlozvyky, tak později to může třeba bránit zvládnutí techničtějších věcí, příp. dosahování větší rychlosti.

(p.s. pokud bys mi na to chtěla třeba reagovat, tak, prosím, sem, ne na můj blog, ať ta komunikace není roztržená, díky :-)

2 Marka Marka | Web | 22. února 2017 v 18:10 | Reagovat

[1]: :) na psaní bohudík buňky mám, protože jinak nevím, kam bych jinak utekla před skutečným světem:)
Nejspíše mám nějaký základ, zpívání se asi dá - mám několik zpěvaček okolo sebe (sice punkových nebo rockových zpěvaček, ale asi bych ani nechtěla zpívat extrémně odlišný žánr než to co poslouchám... :) A kytara? Ačkoliv na kytaru okolo mě hraje třeba můj přítel - a hraje opravdu dobře už přes 4 roky, nedokáže mi vysvětlit, jak na rytmus. Ano, akordy pro mě nejsou až tak složité, myslím, že trénováním bych dosáhla vpohodě na efko i se svými krátkými prsty a postupně si podrobila i baréčka... Ale rytmus... Já to prostě neslyším, jaký rytmus tam je :D proto jsem hrozný pako na kytaru... Držení kytary mi ještě vysvětlit dokázal :D bohudík

3 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 22. února 2017 v 19:20 | Reagovat

Aha, hm, to asi taky nedovedu vysvětlit. Asi bys mi musela říct příklad skladby, u které nevíš. Co hraju já za věci, tak je to většinou takový ten maidenovský gallop (pam, padadam, padadam... ala The Trooper) nebo na tři doby něco jako pam padadadam. Ne každou dobu pak taky zahraju, někdy zní lépe neudeřit a nechat doznít předchozí úder.

Hm, jak to tak po sobě čtu, tak ti to asi moc nepomůže :-)

4 Marka Marka | Web | 22. února 2017 v 19:28 | Reagovat

[3]: :) můj problém je že já nevím u ničeho :D prostě to neslyším, proto jsem taky teď dlooohou dobu nehrála, možná si k tomu sednu o víkendu... Taky asi to je i tím, že si udělám v poslední době radši čas na koníčky, které už nějak ovládám; opravdu je vysilující - a zláště pak pro člověka, který přelétává a je netrpělivý - učit se něco nového, co potřebuje spoustu času... Taky jsem na intru a kytara je doma :D dokud nebudu umět alespoň něco jednoduchého, tak si to nechci brát s sebou :D ale děkuju :)
jsi moc hodná :) kouknu na internet asi i na nějaký návody :) přítel mě provokuje s tím, že se to naučil sám :D

5 Karu Karu | Web | 22. února 2017 v 19:43 | Reagovat

Já, co se týče mých snů, či činností, co bych si moc přála dělat, mám nějaký velký blok. Jsem si ho vědoma a šílím z něho, zatím jsem se ale nikam neposunula. Ale letos chci v tomto ohledu na sobě pracovat, tak jsem zvědavá...
Nevím, kde jsi na škole, ale myslím si, že když si vybereš správně zaměřené studium, mohlo by to být k užitku. :-) Klidně i tu scénáristiku. :-)

6 Karu Karu | Web | 22. února 2017 v 20:10 | Reagovat

To nevadí, já na střední taky studovala něco úplně jinýho, než studuji na vysoké... :-D

7 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 22. února 2017 v 20:32 | Reagovat

[4]: No, na mém kytarovém začátku byly zpěvníky Já, písnička - tam mají vždy uveden doporučený druh doprovodu. To bylo docela praktické. Akorát teda většina těch písniček se mi dnes už nelíbí :-)

Každopádně chápu, jestli se Ti nechce učit něco, co by sežralo spoustu času, zrovna hru na kytaru asi v životě potřebovat nebudeš :-) Živit se hudbou není nic jednoduchého, to už se snáz uživíš tou chemií, anebo podobně jako moje milá kolegyně, co má doktorát taky z něčeho s chemií, pak chemii opustíš a pokročíš jakožto technicky/matematicky zdatná žena do řad programátorek :-) Těch je málo a je to velká škoda. Proč jen si dámy neberou za vzor první programátorku vůbec Adu Lovelace, nebo slavnou Grace Hopper. (Hm, mám pocit, že driftuju někam zcela mimo téma :-)

8 Karu Karu | Web | 22. února 2017 v 20:54 | Reagovat

To je moc dobře!! :-)  ;-)  8-)

9 cincina cincina | Web | 22. února 2017 v 22:27 | Reagovat

Svět není růžový a nebude. Je hrozný pocit si to uvědomit, ale když to přijmeš, tak to bude snazší. A lidi jsou většinou taky idioti, ale když najdeš ty správné, tak to může být i fajn:)
S tou hudbou tě chápu:) Hudba dokáže zachránit i život.
Taky jsem blázen do literatury. Takže v každém tom snu se tak trochu vidím. Napsat knihu patří i k mým snům:) Budu ti držet palce, aby se ti to povedlo.

10 Marka Marka | Web | 23. února 2017 v 22:26 | Reagovat

[7]: já tím, že posloouchám trvdší hudbu, tak jsem začínala na Beatles a chtěla jít postupně k tvrdší a hlavně složitější hudbě :) učil mě můj přítel, ale jaksi moje logika je úplně někde jinde než jeho :D byly to nervy zkrátka :)
Stačí že přítel se chce živit hudbou :D takže já si vybrala raději něco, kde mám jistotu, že se opravdu uživím a že mě to bude bavit :)
:) já co se týče programátorství, tak bych neměla nervy :D možná je to naší učitelkou, ale stejně bych to trpělivostí nedávala

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama