Focení? Nutím se

19. ledna 2017 v 21:48 | Marka |  Deník
Víte, nikdo není odjakživa stejný, ale svět a život ho mění. Ačkoliv začínám článek touhle větou, chci ho věnovat focení. Možná je to věta, která úzce souvisí a zdaleka nesouvisí s celým článkem. Když jsem byla malá, byla jsem celkem fotogenické dítě. Nedělalo mi problémy, stejně jako většině z vás, v šílené náladě dělat na kameru či foťák opičky. Nyní je všechno jinak. Mám ráda focení, ale pouze z druhé strany.
Dva roky jsem chodila na fotografický kroužek, i když nejsem aktivní osobnost (raději se prostě flákám, vím to a říkám to nahlas a veřejně). Tam jsem pochopila, že moje silná stránka nebude před foťákem, ale za foťákem. Naučila jsem se spoustu věcí a především objevila zálibu v focení lidí, což je jedna z nejtěžších disciplín v focení. Nyní už na fotografování nemám čas, a tak nikam nechodím. Ze začátku jsem chtěla hledat v Pardubicích kroužek fotografování nebo francouzštiny, ale teď vidím, že bych na to neměla nervy - to vychází částečně i z lenosti. Taky mě psychicky moje škola vysává.
Jenže, ačkoliv ráda fotím lidi, nerada fotím sebe. Musím se do focení nutit. Možná si říkáte, proč to teda dělám, že? Na facebooku je zveřejňována miliarda fotek (možná i víc miliard). Lidé se fotí při každé hloupé činnosti (čištění zubů a záchod u některých nevyjímaje). Nikdy jsem nepochopila, proč to dělají, avšak chápu, proč to dělám já. Někdy je to z pouhé touhy se s něčím pochlubit, nebo upozornit (jenže při tom jak málo se fotím, tohle u mě opravdu nastane jednou za milion let). Nedávno jsem nad tím přemýšlela, protože miluju vyvolané - tedy hmotné - fotky. Ráda vzpomínám na akce, ale po čase vzpomínky blednou a ztrácí se do propadliště naší paměti. Nechci zapomenout ani na jeden zážitek s mými přáteli, a proto, ačkoliv se skoro s nikým nefotím, si ráda vyvolám fotky a koukám se na ně. Je pravda, že svoje fotky si vyvolává jen málo lidí - snad by museli být bohatí a narcisti. Ani já nemám tak dostatečný kapesný, abych lítala s každou fotkou k automatu na vyvolávání fotek. Ládovat peníze můžu do něčeho jiného - třeba do dredů. Takže já se fotím ze zřejmých důvodů - nechci abych zapomněla, nebo aby zapomněl někdo jiný. Na facebooku mám přátele, které znám, avšak nevídám je. Co když zapomenou, jak vypadám? Nebo změním účes - dredy - a oni mě nepoznají? Nerada zapomínám, nejsem ráda, když někdo na mě zapomene. Do focení se nutím z těchto důvodů.
Když už se fotka povede a nevypadám tam příšerně, ráda si ji pak vyvěsím na internet, nebo uložím do noťasu, ale jinak je to pro mě děs. Možná to vychází z toho, že si myslím, že mám zvláštní proporce obličeje, anebo že si tolik v otázce vzhledu nevěřím. Nakonec si ale věřím víc než kdejaká hezká holka, protože nenosím make-up a po většinu času se ani nemaluju. Nemám to za potřebí (Spíš jsem ráno líná jako prase vstát o 5 min dřív a večer raději budu koukat na Dva a půl chlapa, než abych se šla odlíčit).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 19. ledna 2017 v 21:57 | Reagovat

miluji focení

2 Alexandra Alexandra | Web | 19. ledna 2017 v 22:09 | Reagovat

zaujimava uvaha :) ja neam rada ked ma niekto foti , až na kamošku ktora študovala fotografiu, ale rada fotim samu seba. učim sa tak fotit portrety - autoportrety - a ľudí :) dobry članok

3 cincina cincina | Web | 20. ledna 2017 v 18:18 | Reagovat

Děti jsou obecně fotogenické:) Když jsem byla malá, tak jsem taky byla hezká, dokonce mám i nějaké fotky od profi fotografa a jsou opravdu hezké:) Čím jsem byla starší, tím to bylo horší... ale přiznávám, že poslední asi rok možná dva se zase ráda fotím:)

4 yuu. yuu. | Web | 21. ledna 2017 v 19:56 | Reagovat

Děkuji moc, jsem ráda, že to někomu něco připomnělo/pomohlo, whatever? :) JSem ráda, že to mělo nějaký přínos.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama