Vánoce v Pardubicích

22. prosince 2016 v 15:39 | Marka |  Deník
Přes týden přežívám na intru v Pardubicích. Vánoce se tady diametrálně liší od těch našich na vesnici. Myslím to celkově - od lidí na veřejnosti, po naše soukromé Vánoce. Asi to je i tím, že jsem tu ve škole, tudíž samý stres, ale v čase Vánoc je všechno jinak. Možná to může působit jako přetvářka lidí okolo mě, avšak já jim na to kašlu. Nebudu si ničit náladu s lidmi, kteří jsou pouhými pozéry.
Nyní sedím ve škole - možná taky proto, aby to bylo ještě víc autentické. Nechci tu moc popisovat to, jak se slaví Vánoce (úplně se tomu nevyhnu), ale spíš náladu lidí. Nejraději bych to celé porovnala, ale zas vypichovat rozdíly nehodlám. Už jen proto, že by mě to nebavilo. Nevím, jak ten článek dopadne, ale doufám, že bude mít nějakou publikovatelnou formu.
(Ostatní jsem psala, když jsem přijela domů.)
V Pardubicích všichni lidi spěchají. Dřív jsem cítila ty Vánoce ve vzduchu mnohem intenzivněji, což je jeden z velkých paradoxů, co se týče mých Vánoc - ačkoliv paramo veškerou vůni přebije. Teď, když na mě křičí všude reklamy, všechno možné komerční pobízení a materialismus jako takový, mám pocit, že ty Vánoce už nemají kouzlo, že začínají být zbytečné. Lidi tu chodí naštvaní, nervózní. Nejsmutnější je to, že je to právě kvůli svátkům klidu a míru. Jenže to znamená, že jsou potřeba ještě víc než kdykoliv předtím. Vždyť by lidé měli být k sobě zdvořilí - nejen na Vánoce, ale proč s tím nezačít právě teď, v tomhle období? Ne ty Vánoce, kdy každý spěchá, avšak ten relax a pocit bezpečí domova. Na intru jsme pochopitelně se spolubydlícími oslavily Vánoce taky. Sice jedna spolubydlí nebyla na intru, protože dostala neštovice, ale s tou druhou jsme si udělali hezký večer. Po našem. Musím říct, že dárky nám vůbec nešlo, protože ani jedna neměla moc peněz na dávání dárků, Sára prostě neměla peníze na žádný dárky, takže ta nám je dát ani nemůže. Mně to nevadí, prostě si nadělíme vzpomínky, které nebudou tak smutné, nebo lítostné, jako je mají spolubydlící. Mám je strašně obě dvě ráda a tohle mě opravdu mrzí. Sáře jsem dokonce nabízela, aby strávila Vánoce u nás. Kdyby nebyla u přítela, byla rozhodnutá, že přijede. Takže z Vánoc v Pardubicích mě mrazí, ačkoliv tam není žádný sníh.
Dnes jsme ještě slavili Vánoce ve třídě. Poprvé jsem měla pocit, že jsme nějakým způsobem třída, ačkoliv nemám pocit, že bych tam zapadala. V poslední době přemýšlím nad tím, jestli tam mám nějaký větší kamarádky (kamarády tam máme jenom 3, protože jsme holčičí třída). Ale potom, jak se ke mně chovali dnes, mám pocit, že tam je několik lidí, co jsou rádi, že se mnou tráví čas. No nějaký to sociální trauma z tý třídy pociťuju, ale nic co by nebylo normální. Každopádně jsem dnes nešla do školy na sedmou, i když většina lidí šla, protože se mi nechtělo vstávat. Takže možná si můžu za to, že s nimi nedržím tak moc pohromadě, sama. Neřeším to, ale kvůli vám jsem si udělala graf. Haha.
Doma Vánoce trávíme spolu. Tenhle rok jede sestra na Vánoce na Slovinsko, takže budeme slavit Vánoce 2x s nejbližší rodinou, 1x se vzdálenější a pak jedu k přítelovi, abychom je oslavili spolu a s jeho maminkou. Možná ještě budou chtít jet někam k dalším příbuzným. Nejenže u nás, kde nejsou obchody a reklamní poutače, jsou lidi mnohem víc vstřícnější, ale mají i víc času si popovídat. Mám pocit, že doma jsou ty Vánoce mnohem lepší, klidnější. Méně materialistické a více o citech. Dokonce leckdo tu dárky sám vyrábí (dobře, tohle znělo tak trochu jak z vidlákova). Já sama jsem několikrát dala dárek, který jsem vyráběla. Mám je tu ráda, protože se cítím víc v bezpečí. Na město bych si zvykla, ale ne na shon okolo Vánoc, který tam panuje. Strašně mě to deptá a stresuje. Zvláště pak, když vidím, že spolubydlící dělá všechno pro to, aby její bližní a kamarádi (a kolikrát si to ani nezaslouží) měli radost, i když si nemůže dovolit moc utrácet peníze. O tom obětování se a radostí z maličkostí, o lásce... O tom jsou ty Vánoce, Vánoce doma.

Nevím, jestli tenhle článek je o něčem, ale asi jsem se potřebovala vypsat ze všech negací, co je okolo mě, co se týče Vánoc. Možná že až teď se můžu konečně těšit na Vánoce takovou tou dětskou radostí. Dnes mám totiž konečně dobrou náladu.

22x slovo Vánoce (+1 v závěru) ... Díky, že to nebudete počítat. Haha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 M. M. | E-mail | Web | 22. prosince 2016 v 16:13 | Reagovat

no přesně,jak už jednou do tý postele zalezu tak už nevylezu!!

no a jinak,taky vždycky objíždíme všechny příbuzné,a máme jich tolik že to ani žádný prázdniny nejsou. ale stejně je to hezký,se se všema takhke vidět,tak to za to asi stojí. :-)  :-)

2 Nemessis Nemessis | Web | 22. prosince 2016 v 16:29 | Reagovat

Pěkný článek. Já budu na Vánoce asi sama.
-Spřátelíš?

3 Baryn Baryn | Web | 22. prosince 2016 v 17:54 | Reagovat

Je pravda, že lidé zapomínají, o čem by měly Vánoce být především... nějaká láska a klid jdou stranou. Ale já to chápu, sama bych si Vánoce bez dárků neužila. Ne bez těch, které bych dostala, ale které bych darovala... To mám a Vánocích nejradši, když se mi podaří vybrat přesně to, co někoho jak překvapí, tak třeba pobaví, ale hlavně nadchne. :) Mám prostě radost, když má někdo jiný radost. :D A jinak než tím tradičním způsobem s večerní hostinou, cukrovím, stromečkem a dárky pod ním bych si Vánoce představit nedokázala. Vážně bych nechtěla jít třeba pařit někam do baru.
Dřív jsme k tomu ještě objížděli taky všechno možné příbuzenstvo, ale bohužel už nám zbylo jen to nejužší jádro. Ale i tak je to pěkné. Takové komornější.

4 piggirl piggirl | 4. ledna 2017 v 14:05 | Reagovat

Dobrý článek :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama