Moje oblíbená hudba: Punk Floid - Familia

Pondělí v 19:21 | Marka |  Hudba
Tentokrát jsem se rozhodla učinit výjimku a napsat k písničce pár slov. Jde možná o názor, možná domněnku, ale myslím si, že u téhle písničky je docela na místě. Možná se zdá, po prvním poslechu, že je to písnička složená z náhodných slov, které alespoň trochu připomínají italštinu. Já když se zamyslím, tak v tom vidím hlubší smysl - minimálně domácí násilí se v tom najít dá. Vyvolává to ve mně pocity - melancholie a zkroušenost. Proto tu hudbu mám ráda. Buď ve mně vyvolá pocity, nebo mi připomene moje pocity.

 

Všechno co mě štve?

16. března 2017 v 19:47 | Marka |  Blog
Před nedávnem jsem se snažila přijít na to, jak si opět získat nadhled, protože ze všech stran jen slýchám, jak moc vše vidím černě. Vždyť černá je sexy, ne? A ačkoliv mě samotnou to rozčiluje, že mi to někdo pořád říká, tak musím uznat, že v některých chvílích jsem pořádný depkař s melancholickou náladou po kapsách a negativními laserovými ukazovátky. Asi bych to tolik neřešila, kdyby to neovlivňovalo mě a moje přátele, známé nebo i vztah. Rozhodla jsem se proto udělat rubriku "Co mě štve?". Jasně, lidi neradi čtou články, kde si člověk pouze stěžuje, ale domnívala jsem se, že když odkloním svoje myšlenky sem, tak je nebudu muset ventilovat v reálném životě tak moc. A závěr?
Nepomohlo to. Nebyla jsem schopná vymyslet ani jediný článek a to mě štve. Cítím se ve svým světě a životě ztracená, jakoby všechno přestalo přes noc (před nějakými měsíci) dávat smysl. Možná je to jen období a možná je to jen nějaký přelud, který sama vyhledávám, ale říct, že jsem šťastná, to taky nemůžu...
Rubriku jsem nechala na časy, kdy budu mít hlavu plnou neustálými dohady a násery z okolního světa. Musím říct, že ze školy teď v poslední době chodím znechucená docela často. Možná, že články do rubriky "Co mě štve?" nakonec začnu psát - třeba i pouhou formou seznamu. Něco jako seznam, co jste všechno snědly za celý den. U mě to bude podobně dlouhé, ale myslím, že mnohem víc záživnější.
Po tom, co jsem se ve zkratce takhle vypsala, musím říct že mi je líp. V poslední době jsem toho sem moc nenapsala, protože nebyly nápady a ani chuť. Začínám mít pocit, že až když toho začne být na mě moc ve škole, spouští se ve mně kreativní myšlení.

0.6 fotky - moře

25. února 2017 v 14:25 | Marka |  Fotky
Rozhodla jsem se zveřejnit starší fotky. Moc se mi líbí, ačkoliv nejsou dokonalé. Štve mě ten uřízlý ostrov, ale stejně je to pěkná vzpomínka. Pohrála jsem si s barvami, tak jsem zvědavá, co mi k tomu napíšete.

Pro větší náhled stačí kliknout
Před:





 


Chemická škola?

23. února 2017 v 17:03 | Marka |  Fotky
Když jsem se hlásila na tuto školu, doufala jsem a v duchu jsem i věděla, že mě tato škola bude bavit. Měla jsem ráda chemii a biologii. Můžu říct, že doteď mám. Akorát nemám moc v lásce polovinu naší školy, protože jde jen o falešné, povrchní lidi, kteří nevědí, co se svým vlastním životem. Takže jako každá jiná střední. Každopádně jsem se rozhodla přiblížit vám, co tam děláme, protože já sama vůbec nevěděla, do čeho jdu - alespoň co se týče laborek. Jsem totiž nezodpovědná a na škole jsem byla jen na přijímačkách. Stejně tak jsem skočila i na intr po hlavě a viděla ho poprvé, až když jsem se nastěhovala. Možná bohudík, protože nevím, jestli bych si ten intr nerozmyslela. Pokoje jsou super, jídlo není až tak hrozný (krom toho že ze snídaně se opravdu nenajím, když jím k obědu 7 knedlíků úplně běžně), ale bála bych se té sociálky (koupelna). To je debata na jindy, není to tak hrozné, ale někteří si raději berou žabky do sprch kvůli plísni. To já nedělám, protože tu plísni máme my v pokoji (jsme rohový pokoj a prostě se tam usazuje vlhkost). Nebudu vám fotit moje sešity, ale přidám pár fotek z organických a analitických laborek. A abyste mě mohli politovat, zveřejním svůj rozvrh. Divné zkratky vám popisovat nebudu, přinejhorším se prostě optejte v kometářích.
Popisovat, co jsme v pracích dělali je zbytečné, ale pokud by někdo měl zájem, napište svůj email pod článek. Pochybuji, že někoho to bude zajímat, ale nabídnu to ráda. Tři fotky pod rozvrhem jsou z analitiky a poslední je organika. Příště vám třeba přidám, jak vypadají naše písemky. To je teprve děs.




Literární snílek

21. února 2017 v 17:32 | Marka |  Psaní - můj pohled
Od malička jsem byla snílek. Změnila jsem se hodně, poslední dobou nejsem takový optimista. Moje iluze se rozplynuly, prostě svět není růžový. Hodně lidí mě zklamalo. Ne, že bych měla špatný odhad na lidi, ale snažila jsem se v nich vidět to nejlepší a oni mě v tu chvíli, kdy jsem tomu začala věřit, přesvědčili, že nejsou o nic lepší, než byl můj první odhad. Vidím spoustu melancholie, bezpráví (krom železniční zastávky na cestě do Ústí nad Orlicí z Chocně osobákem) a smutku. Inspirují mě lidé, kteří zvládají spoustu těžkých životních situací, které se zdají nezvladatelné - alespoň pro mě. A to je jediné, co mi připadá poslední dobou hodně pozitvní. Lidé, co rozdávají naději a lásku jsou pro mě strašně velké a odvážné duše.
Uklidňuje mě nejvíc hudba, která mi dodává pocit, že jsem na živu. Jelikož nejsem schopná se naučit na cokoliv hrát, protože jsem prostě mimo (Pět let jsem hrála na housle a nebyla jsem kdovíjaká virtuózka. Ale během let jsem zjistila, že bych chtěla hrát na kytaru, což nejsem schopná se naučit. Alespoň ne sama.), tak mám jiný sny. Zpívat neumím, možná, že kdybych měla nějakého učitele či učitelku, tak bych se to naučila. Ovšem krom toho, že žiju jako konzument hudby, tak žiju jako autor a zároveň i čtenář literárních děl - od knih, novel až po povídky. Hodně tím žiju, ovšem v poslední době nejsem schopná cokoliv číst. Můj sen, co se týče knih, který bych si chtěla prožít, je:
  • Vrátit se ke čtení a číst hory knih.
  • Psát povídky.
  • Psychologickou analýzu postav vypracovat na takovou úroveň, aby člověk měl pocit, že hlavní postavu zná, jakoby se s ním skutečně seznámil. možná by mi pomohlo si přečíst něco málo od velkých spisovatelů z dob minulých, kteří jsou tím pověstní.
  • Napsat knihu/knihy (Vím, že je to otřepané, ale můj sen to je už od útlého věku. Píšu zhruba už od osmi let. Ale jsem strašně přelétavá a málo co dopíšu. Když už píšu něco dlouho, klesá tomu kvalita a to nechci. Chci odvádět svou práci naplno a to mě paradoxně zdržuje.)
  • Napsat dobrý monolog - klidně i vnitřní. Všimla jsem si, že nikde se dnes už nepíše, takže mi to přijde jako škoda. Musím si ale nejdřív nějaký přečíst.
  • Taky bych ráda někdy napsala nějaký scénář nebo divadelní hru, protože by mě lákalo i něco natočit, ale to je už tak velká utopie, že nad ní ani nepřemýšlím. To spíš se často vracím v myšlenkách k mé dráze spisovatelky.
A co láká vás? Jaký je váš pohled na sny, svět a váš život?

Kam dál