Jak život plyne dál (1)

Včera v 20:14 | Marka |  Deník
Znáte ten pocit, kdy se svět okolo vás zpomalý a najednou jste o několik měsíců v jiném čase a prostoru? Mám ten pocit dnes a v posledních dnech i denně. Možná je to tím, že jsme se opět dostali do fáze roku, kdy za námi jsou Vánoce, začíná pololetí a mě za pár dní bude zase o jeden rok víc. Vlastně zítra. Mám ale pocit, že se nic neděje a přesto se mění spoustu věcí.
Když to vezmu kolem a kolem, tak ani nevím, co by se mělo měnit. Možná je to tím, že se těším na léto. Za chvíli přijde alespoň to jaro. Pak už to nebude dlouho trvat a přijdou vyšší teploty. Já se teď trochu duševně měním. Jsem nabitá kreativní energií. Myslím, že pomalu překonávám svoji melancholickou část - alespoň na nějaký čas. Konečně třeba naleznu rovnováhu mezi souděním a filozofováním nad naší společností a užíváním si bezstarostných večerů. Těším se na přátelé, které potkám na festech.
O to ale nejde. Těším se, že budu mít za sebou polovinu roku, tudíž polovinu starostí a polovinu písemek. Budu šetřit peníze, abych si konečně udělala vzhled podle toho, jak chci. Moc mě naplní to, že budu vypadat jinak.
Možná to zní povrchně, ale myslím, že v tom je hlubší význam, než to vypadá. Rozepisovala jsem se tu cca před měsícem o předsudcích. Chci sama předsudky překonat, nebýt pokrytec. Chci se vyjadřovat vzhledem - to co prožívám, svou duši a taky životní styl. Reprezentovat svojí komunitu - křesťani, punkáči a jednou třeba i dredaři. Svým způsobem se pohybuji ve všech komunitách, o kterých píše, ale zároveň ani do jedné z nich nezapadám jako "učebnicový" příklad. Pravda - punk nezná hranice. Je to ironie a paradox, ale nemám sílu vám to tu vysvětlovat. Prostě to tak je.
 

Focení? Nutím se

Čtvrtek v 21:48 | Marka |  Deník
Víte, nikdo není odjakživa stejný, ale svět a život ho mění. Ačkoliv začínám článek touhle větou, chci ho věnovat focení. Možná je to věta, která úzce souvisí a zdaleka nesouvisí s celým článkem. Když jsem byla malá, byla jsem celkem fotogenické dítě. Nedělalo mi problémy, stejně jako většině z vás, v šílené náladě dělat na kameru či foťák opičky. Nyní je všechno jinak. Mám ráda focení, ale pouze z druhé strany.
Dva roky jsem chodila na fotografický kroužek, i když nejsem aktivní osobnost (raději se prostě flákám, vím to a říkám to nahlas a veřejně). Tam jsem pochopila, že moje silná stránka nebude před foťákem, ale za foťákem. Naučila jsem se spoustu věcí a především objevila zálibu v focení lidí, což je jedna z nejtěžších disciplín v focení. Nyní už na fotografování nemám čas, a tak nikam nechodím. Ze začátku jsem chtěla hledat v Pardubicích kroužek fotografování nebo francouzštiny, ale teď vidím, že bych na to neměla nervy - to vychází částečně i z lenosti. Taky mě psychicky moje škola vysává.
Jenže, ačkoliv ráda fotím lidi, nerada fotím sebe. Musím se do focení nutit. Možná si říkáte, proč to teda dělám, že? Na facebooku je zveřejňována miliarda fotek (možná i víc miliard). Lidé se fotí při každé hloupé činnosti (čištění zubů a záchod u některých nevyjímaje). Nikdy jsem nepochopila, proč to dělají, avšak chápu, proč to dělám já. Někdy je to z pouhé touhy se s něčím pochlubit, nebo upozornit (jenže při tom jak málo se fotím, tohle u mě opravdu nastane jednou za milion let). Nedávno jsem nad tím přemýšlela, protože miluju vyvolané - tedy hmotné - fotky. Ráda vzpomínám na akce, ale po čase vzpomínky blednou a ztrácí se do propadliště naší paměti. Nechci zapomenout ani na jeden zážitek s mými přáteli, a proto, ačkoliv se skoro s nikým nefotím, si ráda vyvolám fotky a koukám se na ně. Je pravda, že svoje fotky si vyvolává jen málo lidí - snad by museli být bohatí a narcisti. Ani já nemám tak dostatečný kapesný, abych lítala s každou fotkou k automatu na vyvolávání fotek. Ládovat peníze můžu do něčeho jiného - třeba do dredů. Takže já se fotím ze zřejmých důvodů - nechci abych zapomněla, nebo aby zapomněl někdo jiný. Na facebooku mám přátele, které znám, avšak nevídám je. Co když zapomenou, jak vypadám? Nebo změním účes - dredy - a oni mě nepoznají? Nerada zapomínám, nejsem ráda, když někdo na mě zapomene. Do focení se nutím z těchto důvodů.
Když už se fotka povede a nevypadám tam příšerně, ráda si ji pak vyvěsím na internet, nebo uložím do noťasu, ale jinak je to pro mě děs. Možná to vychází z toho, že si myslím, že mám zvláštní proporce obličeje, anebo že si tolik v otázce vzhledu nevěřím. Nakonec si ale věřím víc než kdejaká hezká holka, protože nenosím make-up a po většinu času se ani nemaluju. Nemám to za potřebí (Spíš jsem ráno líná jako prase vstát o 5 min dřív a večer raději budu koukat na Dva a půl chlapa, než abych se šla odlíčit).

Moje oblíbená hudba: Citizen 37 - Under The Moon

Úterý v 18:07 | Marka |  Hudba
Leden 2017

Není to taž tak dávno, kdy vydala jedna regionální kapela tenhle videoklip. Nejsou tolik známí, ale myslím, že by si to zasloužili, i když je zas tak moc neposlouchám. Zhruba před měsícem jsem vám slíbila ne úplně známé interprety nebo nepříliš známé písničky, které sem přidám. Moje volba padla na ně, protože písničku mám moc ráda. Tenhle žánr sice nemůžu poslouchat pořád, ale mám ho ráda.

 


Pracovní postup: Co umím udělat dobře

11. ledna 2017 v 20:32 | Marka |  Jiné
Ve škole jsme měli za úkol napsat krátký sloh - maximálně na stránku. Sice toho mám málo, ale moje práce byla delší než jedna A5tka - dost roztahuju, takže v elektronické podobě to nevypadá na víc než pár řádků. Učitelce se to líbilo, a tak jsem se rozhodla to přepsat na blog. Není to kdovíjaké dílo, ale nechtělo se mi s tím zrovna crcat, když to bylo jen tak bez známky. Není to nic originální, ani dlouhého. Ovšem doufám, že se vám bude líbit a bude se vám to někdy hodit do školy - ovšem nechci, abyste to prezentovali za své!

Co umím udělat dobře

Rozhodla jsem se popsat jednoduchou činnost, která vás může doprovázet na každém kroku, pokud doma nemáte statného chlapa. Je to banální věc, bez které se ovšem v dnešní době neobejdete. Pojďme si říct, jak vyměnit žárovku.
Sama nechci čekat na hlavu rodiny, a tak si vždy donesu novou žárovku a nějaký hadr. Vypnu lampičku, která dávno nesvítí, a jde se na věc.
Nejprve z vypnuté lampičky vyšroubujeme starou žárovku, kterou opatrně dáme na bezpečné místo, kde ji neschodíme. Pokud světlo svítilo nějakou dobu, než praskla žárovka, pomůžeme si hadrem, abychom se nespálili. Pozor na to, aby vám nevyklouzla z rukou!
Poté již našroubujeme novou žárovku. Nyní vyzkoušíme, zdali svítí a máme hotovo.

Rychlodeník

9. ledna 2017 v 16:08 | Marka |  Deník
Došlo mi, že kvůli hektickýmu návratu do školy jsem ani nenapsala něco jako "Vítám vás v novém roce!". Tak tedy vítám - pro mě to není až tak nic zvláštního. Silvestr jsem měla v plánu úplně jinak, než jak dopadl. Musím říct, že jsem ze sebe zklamaná, protože - ačkoliv jsme s přítelem původně měli být úplně jinde, nakonec onemocněl a byli jsme u něj doma, což se zvrhlo a šli jsme za jeho kamarády - a já jsem to tam úplně nezvládla. Nejde o to, že bych měla nějak moc drinků; šlo o blbou kombinaci. Nechci vypadat jako strašně velká alkoholička (to se ke mně nehodí, protože zas tak moc nepiju), ale o to víc jsem se zklamala, protože se pak o mě musel Tom starat. To je celkem jedno.
Chápu, že tohle vrhá špatné světlo na můj blog, ale stejně nemám důvod něco tajit, protože se to stalo téměř všem. Většině ve stejném věku jako jsem já - akorát ne všichni to vyvěsí na net. Nechlubím se, konstatuji.
Taky jsem přežila první týden ve škole. Bylo to dost těžký, ale tenhle týden je ještě horší. Naštěstí moje učitelka na organiku je nemocná, takže čtvrtletka z organiky se posunula, ale o to víc mě děsí čtvrtletka z matiky. Nebudu vás nudit detaily, ale to, že se nám písemka posunula, mi dává čas, abych napsala na blog. Takže si aspoň trochu zrelaxuji mysl než se vrhnu na učení se exponenciálních rovnic a logaritmů. Není to zas tak těžké, ale já vše zapomněla přes Vánoce.
Chtěla jsem vás informovat i to tom, že než začnu kutit nějaké povídky, mám pro vás vymyšlené nějaké články. V rozepsaných článcích mám několik témat, které snad postupně zpracuji (jedno z nich byl i tento rychlodeník). Nevím, kdy je zveřejním, ale myslím, že ve čtvrtek večer už bych mohla něco připravit na pátek. Uvidíme.

Kam dál