Kapitola první - Elis

15. dubna 2017 v 18:50 | Marka |  Dívka zimy
Myšlenky se ztrácely v hromadě listí, která se každým dnem vršila. Listy se snášely melancholicky k zemi. Podzimní slunce ještě pálilo do kůže, ale do mojí tváře se už pomalu začínal opírat studený vítr. Přinášel z hor zimu. Vkrádala se potichu do údolí, zatímco jsem tiše seděla pod stromem na louce za domem. Prohlížela jsem si stébla trávy zmítající se ve větru. Nebe plulo stále jedním směrem. Nedokázala jsem přemýšlet, dokud mě z hlubin prázdnoty nevytáhl povědomí hlas.
"Koukej, co jsem ti přinesla." Jemná ruka mi podala knihu.
Položila jsem si svazek do klína. Vzhlédla jsem k Sashe. "Děkuju."
Jenom přikývla. Bez rozmýšlení sedla na své obvyklé místo vedle mě; začala si číst. Nemohla jsem sklonit zrak k drobným písmenkům. Stále mě něco nutilo si prohlédnout její obličej, vypálit si její rysy do mozku. Jemné světlé vlasy jí rámovaly obličej, spadaly po širokých ramenech. Chladné oči zaujaté úlomky informací otisknuté na nespočet stránek. Útlé rty předčítající si složitá anglická slova. Ostré rysy i všechno ostatní o ní samotné prozrazovaly víc, než by si přála. Pocházela z Ruska.
Zničehonic zabodla studánky do mých uhlově černých očí. Ve vzduchu visela otázka, ale ani jedna z nás nevydala hlásku. Je možné, aby člověk ucítil něčí pohled na svém těle?
Neznatelně jsem zavrtěla hlavou a utekla do nového příběhu v nové knize. Pod rukama mi probíhaly řádky, vlnily se na další stránky do dalších kapitol. Nechtěly mě nechat odejít do reálného světa, dokud se moje nejbližší kamarádka nepohnula. Promnula jsem si oči, jako bych se vzbudila z dlouhého snu.
"Promiň, musím už jít," zamumlala. "Na shledanou zítra." Knihu si vložila do podpaží a rychlým krokem mířila k silnici. Za pár okamžiků nasedne do auta, zmizí za zatáčkou, zatímco já tu budu postávat s její knihou. Dokud neztratím z dohledu její záda, budu pozorovat každý její krok.

Co je nového?

12. dubna 2017 v 20:38 | Marka |  Deník
Ahoj!
Nebojte, stále ještě pořád žiju. Rozhodla jsem se napsat článek, ozvat se, protože mám spoustu novinek.
Tak především se mám líp, protože jsem se rozhodla ničím se nestresovat. Mám toho stále hodně - přihlédneme-li k tomu, že jsem začala opět číst i psát. A všechno to souvisí se vším, takže postupně.
Dva až tři týdny zpět jsem prodělala změnu účesu, protože to chtělo změnu. Taky jsem si předpřipravila ofinu k dredům, které si doufám konečně nechám udělat v květnu. Opravdu se těším, protože jsem jako znovuzrozená díky něčemu, co mě naplňuje. S novým účesem jako bych najednou měla hned na vše lepší náhled, ačkoliv ještě pořád ve mně dřímá depka. No neřeším ji.
Tohle všechno souvisí s tím, že jsem začala mít opět chuť dělat něco, co mě vždy bavilo - číst. Opravdu se těším až si po Velikonocích opět přečtu něco, co jsem ještě nečetla. Nadchnuly mě spolužačky, protože pořád něco čtou a mně vždy bylo líto, že já už tolik nečtu. Jenže teď si přinesla jedna z nich do školy Harryho, kterýho už mám dávno přečtenýho, a ráda bych si ho přečetla znovu.
Potom jsem se zamyslela nad mým starým projektem, kdy jsem chtěla napsat knihu (asi 3-4 roky zpět), ale nedopsala jsem ji, protože se moje postavy dále nerozvíjely a děj byl okamžitě strhující, takže se nedal dál gradovat. To vše jsem nyní přehodnotila a začala psát znovu. Nebojím se ovšem, že někdy nedopíšu i to, co mám rozepsané a moc se mi to líbilo.
Rozhodla jsem se, že vám sem uveřejním něco málo z mé tvorby, ačkoliv to ještě několikrát předělám a poupravím. Budu potřebovat zkrátka dobrou odezvu - jak se vám to četlo, co vám na tom vadilo a upravit to. Opravdu mám radši kritiku se smyslem než jen povrchní "Hezký".
Začnu s uveřejněním první kapitoly, ale asi až napíšu druhou. Respektive až se k tomu dokopu, protože ji mám částečně vymyšlenou, ale nevím, jak to vše bude.
Tady jsem já po ostříhání s Tomem, když jsem mu dala dárek (tričko) k narozeninám:

Kam dál