Moje oblíbená hudba: The Drain - Missing Out

19. dubna 2017 v 18:23 | Marka |  Hudba

 

Kapitola první - Elis

15. dubna 2017 v 18:50 | Marka |  Dívka zimy
Myšlenky se ztrácely v hromadě listí, která se každým dnem vršila. Listy se snášely melancholicky k zemi. Podzimní slunce ještě pálilo do kůže, ale do mojí tváře se už pomalu začínal opírat studený vítr. Přinášel z hor zimu. Vkrádala se potichu do údolí, zatímco jsem tiše seděla pod stromem na louce za domem. Prohlížela jsem si stébla trávy zmítající se ve větru. Nebe plulo stále jedním směrem. Nedokázala jsem přemýšlet, dokud mě z hlubin prázdnoty nevytáhl povědomí hlas.
"Koukej, co jsem ti přinesla." Jemná ruka mi podala knihu.
Položila jsem si svazek do klína. Vzhlédla jsem k Sashe. "Děkuju."
Jenom přikývla. Bez rozmýšlení sedla na své obvyklé místo vedle mě; začala si číst. Nemohla jsem sklonit zrak k drobným písmenkům. Stále mě něco nutilo si prohlédnout její obličej, vypálit si její rysy do mozku. Jemné světlé vlasy jí rámovaly obličej, spadaly po širokých ramenech. Chladné oči zaujaté úlomky informací otisknuté na nespočet stránek. Útlé rty předčítající si složitá anglická slova. Ostré rysy i všechno ostatní o ní samotné prozrazovaly víc, než by si přála. Pocházela z Ruska.
Zničehonic zabodla studánky do mých uhlově černých očí. Ve vzduchu visela otázka, ale ani jedna z nás nevydala hlásku. Je možné, aby člověk ucítil něčí pohled na svém těle?
Neznatelně jsem zavrtěla hlavou a utekla do nového příběhu v nové knize. Pod rukama mi probíhaly řádky, vlnily se na další stránky do dalších kapitol. Nechtěly mě nechat odejít do reálného světa, dokud se moje nejbližší kamarádka nepohnula. Promnula jsem si oči, jako bych se vzbudila z dlouhého snu.
"Promiň, musím už jít," zamumlala. "Na shledanou zítra." Knihu si vložila do podpaží a rychlým krokem mířila k silnici. Za pár okamžiků nasedne do auta, zmizí za zatáčkou, zatímco já tu budu postávat s její knihou. Dokud neztratím z dohledu její záda, budu pozorovat každý její krok.

Co je nového?

12. dubna 2017 v 20:38 | Marka |  Deník
Ahoj!
Nebojte, stále ještě pořád žiju. Rozhodla jsem se napsat článek, ozvat se, protože mám spoustu novinek.
Tak především se mám líp, protože jsem se rozhodla ničím se nestresovat. Mám toho stále hodně - přihlédneme-li k tomu, že jsem začala opět číst i psát. A všechno to souvisí se vším, takže postupně.
Dva až tři týdny zpět jsem prodělala změnu účesu, protože to chtělo změnu. Taky jsem si předpřipravila ofinu k dredům, které si doufám konečně nechám udělat v květnu. Opravdu se těším, protože jsem jako znovuzrozená díky něčemu, co mě naplňuje. S novým účesem jako bych najednou měla hned na vše lepší náhled, ačkoliv ještě pořád ve mně dřímá depka. No neřeším ji.
Tohle všechno souvisí s tím, že jsem začala mít opět chuť dělat něco, co mě vždy bavilo - číst. Opravdu se těším až si po Velikonocích opět přečtu něco, co jsem ještě nečetla. Nadchnuly mě spolužačky, protože pořád něco čtou a mně vždy bylo líto, že já už tolik nečtu. Jenže teď si přinesla jedna z nich do školy Harryho, kterýho už mám dávno přečtenýho, a ráda bych si ho přečetla znovu.
Potom jsem se zamyslela nad mým starým projektem, kdy jsem chtěla napsat knihu (asi 3-4 roky zpět), ale nedopsala jsem ji, protože se moje postavy dále nerozvíjely a děj byl okamžitě strhující, takže se nedal dál gradovat. To vše jsem nyní přehodnotila a začala psát znovu. Nebojím se ovšem, že někdy nedopíšu i to, co mám rozepsané a moc se mi to líbilo.
Rozhodla jsem se, že vám sem uveřejním něco málo z mé tvorby, ačkoliv to ještě několikrát předělám a poupravím. Budu potřebovat zkrátka dobrou odezvu - jak se vám to četlo, co vám na tom vadilo a upravit to. Opravdu mám radši kritiku se smyslem než jen povrchní "Hezký".
Začnu s uveřejněním první kapitoly, ale asi až napíšu druhou. Respektive až se k tomu dokopu, protože ji mám částečně vymyšlenou, ale nevím, jak to vše bude.
Tady jsem já po ostříhání s Tomem, když jsem mu dala dárek (tričko) k narozeninám:
 


Moje oblíbená hudba: Punk Floid - Familia

20. března 2017 v 19:21 | Marka |  Hudba
Tentokrát jsem se rozhodla učinit výjimku a napsat k písničce pár slov. Jde možná o názor, možná domněnku, ale myslím si, že u téhle písničky je docela na místě. Možná se zdá, po prvním poslechu, že je to písnička složená z náhodných slov, které alespoň trochu připomínají italštinu. Já když se zamyslím, tak v tom vidím hlubší smysl - minimálně domácí násilí se v tom najít dá. Vyvolává to ve mně pocity - melancholie a zkroušenost. Proto tu hudbu mám ráda. Buď ve mně vyvolá pocity, nebo mi připomene moje pocity.


Všechno co mě štve?

16. března 2017 v 19:47 | Marka |  Blog
Před nedávnem jsem se snažila přijít na to, jak si opět získat nadhled, protože ze všech stran jen slýchám, jak moc vše vidím černě. Vždyť černá je sexy, ne? A ačkoliv mě samotnou to rozčiluje, že mi to někdo pořád říká, tak musím uznat, že v některých chvílích jsem pořádný depkař s melancholickou náladou po kapsách a negativními laserovými ukazovátky. Asi bych to tolik neřešila, kdyby to neovlivňovalo mě a moje přátele, známé nebo i vztah. Rozhodla jsem se proto udělat rubriku "Co mě štve?". Jasně, lidi neradi čtou články, kde si člověk pouze stěžuje, ale domnívala jsem se, že když odkloním svoje myšlenky sem, tak je nebudu muset ventilovat v reálném životě tak moc. A závěr?
Nepomohlo to. Nebyla jsem schopná vymyslet ani jediný článek a to mě štve. Cítím se ve svým světě a životě ztracená, jakoby všechno přestalo přes noc (před nějakými měsíci) dávat smysl. Možná je to jen období a možná je to jen nějaký přelud, který sama vyhledávám, ale říct, že jsem šťastná, to taky nemůžu...
Rubriku jsem nechala na časy, kdy budu mít hlavu plnou neustálými dohady a násery z okolního světa. Musím říct, že ze školy teď v poslední době chodím znechucená docela často. Možná, že články do rubriky "Co mě štve?" nakonec začnu psát - třeba i pouhou formou seznamu. Něco jako seznam, co jste všechno snědly za celý den. U mě to bude podobně dlouhé, ale myslím, že mnohem víc záživnější.
Po tom, co jsem se ve zkratce takhle vypsala, musím říct že mi je líp. V poslední době jsem toho sem moc nenapsala, protože nebyly nápady a ani chuť. Začínám mít pocit, že až když toho začne být na mě moc ve škole, spouští se ve mně kreativní myšlení.

Kam dál